Slovo pro tento den: Pátek 6. listopadu

Blahoslavení tiší, nebo oni dědictví obdrží na zemi. (Mt 5, 5 KP)

Tu jest zjevně patrno, že mluví o tichosti, která následuje pokoru, jako závist následuje pýchu. Mluví o zemi žijících, jež jest království nebeské. Kristus vybízí zde k tichosti, jež jest plod pokory, netoliko k trpění křivd na duši, ale ke klidnému snášení jich na těle. A proto Kristus z této ctnosti vyvozuje prospěch, jenž se světským lidem zdá od skutku této ctnosti býti nejvíce vzdálen. Neboť jako chudoba ducha podle zdání světského daleko jest vzdálena do příbytku království nebeského, a přece Kristus řekl: „Blahoslavení chudí duchem, neboť jejich jest království nebeské,“ tak zdá se lidem světským, že tiší jsou od držení země nejvíce vzdáleni. A přece Kristus ujišťuje, že oni dědictví obdrží na zemi.

Avšak slídiči království a samovládci tohoto světa jsou nevlídní a ukrutní havrani přímo od porní této tichosti, a proto se zdá lidem světským, že oni jsou nejméně uzpůsobeni k obdržení dosti malého dědictví na zemi, protože člověk zde na zemi nesedí dříve v klidu svého bydlení světského, než by se vycvičil ve válce a ukázal svému protivníku, že chce míti v držení to, co získá proti jeho vůli. To jest tedy důvod Kristův, proč slučuje, že tiší obdrží dědictví na zemi. Proto praví Augustin: „Nechť se rvou a zápasí netiší o pozemské věci.“ (kázání o Všech svatých)

Tvá tichost, Pane Ježíši, nás často pronásleduje jako laťka, která je příliš vysoko. Jsou chvíle, kdy ji potřebujeme mít níže, vždyť přece naše práva a naše osobitost se musí v našem světě prosadit. My to tak chceme i přesto, že jsme tolikrát poznali bezvýchodnost takové snahy. Buď prosím milostiv našemu světu i nám. Dej, ať poznáme význam tvé tichosti i dnes a její blahoslavené ovoce v životech svých i druhých. Proto tě prosíme o pokoru a úctu k životu uloženému v druhých lidech i v okolní přírodě. Amen.

Joel Ruml