Slovo pro tento den: Pátek 5. února

Saul se nyní mohl v Jeruzalémě na všem podílet s apoštoly a všude směle mluvil ve jménu Páně […] A tak církev v celém Judsku, Galileji a Samaří měla klid, vnitřně i navenek rostla, žila v bázni Páně a vzrůstala počtem, protože ji Duch svatý posiloval. [Sk 9, 28. 31]

Poslední rok nás neustále zaplavují zprávy o muslimech, kteří se valí přes hranice EU. O těch jednotlivých osudech však víme povážlivě málo. Neumíme ze svých obýváků vědět, co je to za lidi, co mají za sebou a jestli nám chtějí ublížit. Bůh o nich ale ví. Také v srdcích těch, kteří se na nás valí, je touha po laskavém Bohu. Většina z nich má však zraněné srdce.

Ano, mnozí námi křesťany opovrhují, třeba pro naši neslanost a nevíru. To i to může Pán dopouštět na svou církev. Bojíme se nelítostných muslimů. Jejich Bůh není tak laskavý jako Bůh, který ukázal svou tvář v životě zranitelného Ježíše.

Až se naši „nepřátelé“ stanou našimi bratry, budeme mít pokoj. Bez Ducha svatého a bázně Páně budeme mít jen strach a nesvobodu. Církev Páně má růst a kvasit, ne strašit! Kdoví jestli právě toto nezamýšlí Pán církve se svou Evropou… Soud a spása v jednom spolu jsou.

Pane dej nám odvahu věřit. Chraň to staré a dobré. To zlé přetvoř v dobro svého království. Dej, ať naše země také vzkvétá a roste. Dej nám svého Ducha, který dává odvahu na ty tvé nové cesty. Věříme ti. Amen.

Petr Chlápek