Slovo pro tento den: Pátek 5. prosince

Vždyť už jen ,docela krátký čas, a přijde ten, který má přijít, a neopozdí se.‘ [Žd 10, 37]

Církev byla brzy vystavena nepřátelství židovského i pohanského okolí. Neopustit spolubratry ve chvíli pronásledování bylo důležitým svědectvím o vzájemné lásce, ke které vyzval sám Pán Ježíš. Zastat se pronásledovaných a vězněných vyžaduje velkou míru odvahy. Projevy solidarity dodnes vyvolávají u nepřátel negativní rekce, které vedou k dalšímu pronásledování a k násilí. Ve vypjaté chvíli se člověk snadno nechá strhnout k velkým činům. Mnohem těžší je však vytrvat. Pisatel povzbuzuje křesťany, aby nezapomněli na počátek své víry, kdy i za velmi těžkých podmínek osvědčili věrnost i lásku. Ani teď nemají ztrácet odvahu. Je třeba nadále pokračovat ve službě pronásledovaným, ať to stojí, co stojí.

Co dává sílu k takové věrnosti? Především pohled do slavné budoucnosti. Zaslíbení o brzkém příchodu Pána je odpovědí na statečnou víru, která je vystavena těžké zkoušce. Je ujištěním, že ten, který má přijít, se neopozdí. Boží hodiny jdou naprosto přesně. Jednotlivci se možná vítězného završení nedožijí, ale církev, nevěsta Beránkova, jistě ano (1 K 15, 51nn).

Děkujeme za všechny mučedníky, kteří vytrvali ve víře až do konce a neváhali platit cenu nejvyšší. Amen.

Pavel Smetana