Slovo pro tento den: Pátek 5. června

Zdalipak půst, který já si přeji, není toto: Rozevřít okovy svévole, rozvázat jha, dát ujařmeným volnost, každé jho rozbít? Cožpak nemáš lámat svůj chléb hladovému, přijímat do domu utištěné, ty, kdo jsou bez přístřeší? Vidíš-li nahého, obléknout ho, nebýt netečný k vlastní krvi? Tehdy vyrazí jak jitřenka tvé světlo a rychle se zhojí tvá rána. Před tebou půjde tvá spravedlnost, za tebou se bude ubírat Hospodinova sláva. (Iz 58, 6–8)

V rámci nápravy věcí jsme ústy proroka vyzýváni pustit pryč některé věci. Věci, které nás svazují, zaneprazdňují a odvádějí od Hospodina. To není jednoduché, nemáme pocit, že by to bylo přesně to, co chceme, jsme již na leccos zvyklí, je to pohodlné. Ale pokání není věc radostná, bolí to. Láme naše představy, bortí se pýcha, ukazuje se, že jsme nebyli tak moudří. Ale tento bolestný okamžik může být novým začátkem v našich vztazích ať s Bohem, či lidmi. Na konci pokání je radost a plný život. Nestačí se jen zbavit špatných věcí z minulosti. Pokání má tyto části: želení, vyznání a dosti učinění. Želení hříchů do smrti, vyznání Bohu jich do smrti a dosti učinění modlitbou, postem, almužnou duchovní (jako: dobrým naučením, radou, trestáním, viny odpuštěním) a tělesnou (jako: nakrmením lačného, napojením žíznivého, oděním nahého, navštívením nemocného neb uvězněného), a tak i jinými svatými činy. (Dcerka)

Pokání není soukromá věc. Vykonat něco pěkného pro své bližní může mít větší váhu než týden o hladu. Ve chvíli, kdy se rozhodneme nastoupit na cestu pokání, dáme Hospodinu prostor, aby uskutečnil svou vůli, nastane uzdravení a věci se mohou napravit rychleji, než jsme čekali.

Pane, dej, ať překonáme své obavy a ostych, ať jsme schopni zbavit se špatných věcí a v rámci nápravy umět pomoci potřebným a najít oblast, kde můžeme být užiteční ostatním. Amen.

Eva Benešová