
„Toto pokolení je pokolení zlé; žádá si znamení, ale znamení mu nebude dáno, leč znamení Jonášovo. Jako byl Jonáš znamením pro Ninivské, tak bude i Syn člověka tomuto pokolení. [L 11, 29b–30]
Jonáš, který nakonec v Ninive káže a Ninive se obrací od všeho zla. Královna ze Sáby, která za Šalomounovou moudrostí neváhá přejet celou zemi, aby poznala toho, kdo má moudrost od Hospodina. To jsou znamení: Hospodin je veliký, na cestu za ním se vydávají nečekaně i ti, které bychom tam nehledali.
A domácí víry? Neslyší nebo slyšet nechtějí. Čekají zázraky a znamení, nevěří, nedůvěřují. Pokolení zlé, říká Ježíš.
Jaké pokolení jsme my? Stačí nám to, co o Ježíši čteme? Možná bychom byli také někdy měli rádi nějaké to znamení navíc, zázrak. Ale možná stačí číst svět kolem sebe s otevřenýma očima, a uvidíme víc. Náhody přestanou být pouhou shodou okolností a možná že zahlédneme i nějaké to znamení, ujištění, že Bůh je stále při díle, že je s námi, že znamení jeho lásky k nám v Ježíši Kristu ze světa nezmizela.
Pane, dej, ať dovedeme číst znamení, ať vidíme tvou ruku při díle i v tomto světě. Je mnoho náhod, které mohou svědčit o tvé lásce a tvé blízkosti. Ukazuj nám je a zůstávej nám i v dalších dnech nablízku. Amen.
Dagmar Hrubantová