Slovo pro tento den: Pátek 4. července

Nebuď moudrý sám u sebe, boj se Hospodina, od zlého se odvrať. [Př 3, 7]

Do jaké míry se má člověk zaobírat sám sebou? Hodně, nebo raději vůbec? Krajnosti se tu nabízejí dvě: sebestřednost a sebezanedbání. (Nezapomeňme na sebepodhodnocení čili mindrák, tomu se braňme vší svou energií; ona to vůbec není křesťanská pokora!) K naší evropské kultuře náleží patřičný stupeň hygieny, zběžné ranní a důkladnější večerní, a to nejen ve smyslu kosmetickém, ale také psychickém a duchovním. Výsledek je hodně odvislý od měřítek, jež jsme v životě přijali. Pokud jsme si je stanovili sami, jsme (až na výjimky) ve výhodě: Sami na sebe přece nebýváme přísní a tvrdí. Avšak dáme-li slovo (teď mluvíme o kosmetice duše) například Desateru nebo výroku Kristovu, prostor pro sebeobdiv a sebespokojenost a sebezalíbení rychle mizí. – Jednotlivci intelektuálně vybavení k nim mají velmi blízko. Jako by docela zapomněli, že informace o základním vybavení člověka má Pán Bůh zcela přesné. od více obdarovaných bude více požadovat. A spokojenost se sebou samým je zdaleka rozpoznatelný druh pýchy, krom toho, že je to zastavení na cestě.

Pane Ježíši Kriste, odváděj nás od toho, abychom se sami sobě líbili v jakémkoli smyslu, a přiváděj nás k tomu, ať se místo toho chceme líbit tobě. Amen.

Ludvík Klobása