Slovo pro tento den: Pátek 31. srpna

Jk 1, 9–16 ● Sv 135

Blahoslavený člověk, který obstojí ve zkoušce; když se osvědčí, dostane vavřín života, jejž Pán zaslíbil těm, kdo ho milují.

[Jk 1, 12]

Bůh nás rozhodně nezkouší ani netrápí. Přesto na nás v životě padá kde co. Ať už jsou to nejrůznější trable a soužení nebo chvíle závažných rozhodnutí. Říkává se jim pokušení a tímto termínem jakoby se naznačovalo, kolik vůle a síly člověk potřebuje, aby se uměl postavit na správnou stranu a zvolit často nelehkou cestu.

Lidský život někdy připomíná běh na dlouhou trať. Nebo spíše orientační závod. V něm člověk také musí prokázat vytrvalost a umění správných rozhodnutí, aby nezabloudil a dorazil do cíle. Zvítězit a radovat se může jen ten, kdo proběhne cílem. V cíli na něj pak čeká někdo, kdo mu celou dobu fandí, občerstvuje jej a dodává mu síly. V cíli na něj čeká Bůh, který v Kristu poznal strasti lidského životního běhu.

Odměnou za v pravdě prožitý život není jen lepší lidství, ke kterému roste každý poctivý účastník pozemského běhu. Odměnou je i jistá zkušenost, že nejhorší překážky a pády mohou být poučením a novým ukazatelem ke správné orientaci sebe i jiných. A v neposlední řadě je odměnou už sama naděje, že to vše má hlubší smysl, naděje, že v cíli nás očekává láskyplná Boží náruč. (Viz Ř 5, 3–4.)

Můj Pane, mám strach, zda se ti neztratím, zda doběhnu až k tobě. Prosím, provázej mne na mé cestě. Amen

Lukáš Pešout