Slovo pro tento den: Pátek 31. ledna

Pamatuj na den odpočinku, že ti má být svatý. [Ex 20, 8]

Když Izraelci slavili své svátky, tak si při nich dotyčné Boží činy nejen připomínali, ale znovu je přitom prožívali: slavili hod beránka, jedli nekvašené chleby, bydleli ve stáncích. Právě tak tomu bude i ve dnech odpočinutí. Budou se radovat z Božího odpočinutí sedmého dne a budou si je zpřítomňovat tím, i oni sami odpočinou od práce. Bůh to dává jako jednoznačné nařízení. Ne náhodou se tu (na rozdíl ode všech ostatních přikázání) podrobně vyjmenovává, koho všeho se to týká. Že se na Božím odpočinutí mají podílet všichni v domě, svobodní i služebníci, od nejužší rodiny až po posledního otroka. Odpočinout má dokonce i zvíře. Tak to mělo být důsledně dodržováno, jako „znamení mezi Bohem a člověkem“, jako „provždy platné znamení mezi Hospodinem a syny Izraele“, jehož porušení bylo postihováno nejpřísnějšími tresty (Ex 31, 12–17).

Není to však tvrdé nařízení, ale v prvé řadě výsada, kterou já člověk mohu přijmout s ulehčením. Mohu si dovolit ustat v práci a nemusím se bát, že moje rodina umře hlady. Ale hlavně: Smím být obrazem svého Stvořitele; i v tom, že odpočinu od práce a vyplním tento den jinak. V prvé řadě tím, co patří k obecenství s Bohem.

Kdykoli nám dáváš svá přikázání, vždycky je to k našemu dobru. Dej nám plně pochopit, jak velkým darem se nám může stát právě den odpočinutí. Uč nás plně využívat všeho, co pro nás právě v těchto dnech máš připraveno. Amen.

Jan Trusina