Slovo pro tento den: Pátek 3. ledna

I řekl Bůh: „Buď světlo!“ A bylo světlo. [Gn 1, 3]

Začíná stvořitelský týden. Do zmatené a beznadějné situace přichází jeden průlom za druhým. Ze všeho nejdříve Bůh řekne: Tady bude světlo! Na mém světě bude ode dneška světlo. Jako když režisér rozsvítí scénu, aby se tu mohl řádně odehrávat děj, který připravil.

Tedy nic menšího než pád dosavadní vlády. Éra tmy končí. Já sám beru teď věci do svých rukou. Se mnou přichází světlo, a to světlo tu už jednou provždy zůstane. Svět má světlo od Boha. Světlo jasné, trvalé a nezrušitelné.

Zdrojem tohoto světla je on sám. Tak to vysvětlí i Jan: „Bůh je světlo a není v něm nejmenší tmy“ (1 J 1, 5). Žádné slunce, žádné nebeské těleso, žádný jiný světelný zdroj. To přijde až popozítří. Však také nejde o vytvoření „viditelného záření, které je schopno vzbudit zrakový dojem“ (jak zní definice světla v naučném slovníku).

Hospodin prostě vytváří prostředí pro vše další, co na nebi a na zemi připravuje. Aby všechno jeho stvoření – a jednou i člověk – mohlo po všechny věky dobře a šťastně žít. Tím je nastartována dobrá budoucnost světa. Z tohoto světla žijeme dodnes.

Pane, dal jsi světu světlo, abych i já dnes mohl chodit v světle. Děkuji, že můj život má smysl. Nechť se tedy i dnes naplňuje tvá vůle: při mně, v mém okolí i na celém světě. Amen.

Jan Trusina