
Dopomoz mi, Bože, k právu, ujmi se mého sporu, dej mi vyváznout před bezbožným pronárodem, před člověkem záludným a podlým! Tys přece moje záštita, Bože. […] Proč se tak trpce rmoutíš, má duše, proč ve mně úzkostně sténáš? Na Boha čekej, opět mu budu vzdávat chválu, jemu, své spáse. On je můj Bůh. (Ž 43, 1. 2a. 5)
Opět řečení předčítající četli, jak mistr Jan Hus se odvolal k Bohu, takové odvolání jako blud odsuzujíce. A na to mistr Jan vysokým hlasem odpověděl: „Ó, Pane Bože, hle, již tento koncil tvoje skutky a zákon zatracuje jako blud, že když jsi byl od svých nepřátel v těžkosti utlačován, Bohu, Otci Svému, nejspravedlivějšímu soudci, při svoji jsi poroučel, dávaje nám ubohým v tom příklad, abychom se ve všelikých těžkostech k tobě, nejspravedlivějšímu soudci, utíkali, pomoc pokorně žádajíce. A připojil opět: „A ustavičně tvrdím, že není bezpečnějšího odvolání než k Pánu Ježíši Kristu, který se nedá pohnouti křivým darem, nebo oklamati falešným svědectvím, dávaje jednomu každému, co si zasloužil.“ (zpráva Petra z Mladoňovic)
Bože, pomoz, ať své úsudky znovu a znovu odpovědně stavíme pod měřítko tvého slova. Těm, kdo jsou povinni soudit lidské činy, daruj moudrost srdce. Amen.
Jaroslav Vítek