Slovo pro tento den: Pátek 29. srpna

Všechen lid, který byl v bráně, i starší odpověděli: „Jsme svědky. Kéž dá Hospodin, aby žena, která přichází do tvého domu, byla jako Ráchel a Lea, které obě zbudovaly dům izraelský. Počínej si zdatně v Efratě a zachovej jméno v Betlémě.“ [Rt 4, 11]

Všechen lid se raduje a přeje Bóazovi požehnání. Máme radost, když můžeme být při radostných a slavných událostech. Máme radost, když se čeká, že se budeme veselit spolu s ústředními aktéry dané chvíle a něco k tomu povíme. V životě nejsou takové chvíle každý den. Někteří si je nevědomky nebo bez rozmyslu vytlačují ze života. Ruší rodinné oslavy, svatby, nevzpomínají výročí, svátky ani narozeniny. Prostě mají pocit, že je to něco navíc, něco zbytečného, pompézního. Slavením se však přece podtrhává vděčnost za dary Boží. Jsou to chvíle, kdy se zastavíme, ohlédneme, setkáme. Chvíle, které můžeme uložit v paměti my i naši potomci. Lidé v Betlémě propojili tuto událost s postavami z minulosti.

Vzpomínají Ráchel a Leu, pramatky dvanácti pokolení Izraele, jak se to činilo na všech tehdejších svatbách. Příznačně vzpomínají také Támar, která si děti musela vyvzdorovat a nebála se podstoupit nebezpečí (Gn 38). Tím udělují požehnání i pohance Rút, pro niž je tak zpečetěno začlenění do Božího lidu.

Pane náš, kéž se neuváženě nevzdáváme chvil, kdy se můžeme společně radovat. Kéž také neodmítáme pozvání k takovým událostem, ale vidíme v tom příležitost děkovat tobě za vše, co nám dáváš. Amen.

Magdaléna Trgalová