Slovo pro tento den: Pátek 29. ledna

Zeptal se jich [Pavel]: „Když jste uvěřili, přijali jste Ducha svatého?“ Odpověděli mu: „Vůbec jsme neslyšeli, že je seslán Duch svatý.“ [Sk 19, 2]

Pavel potkal na cestách několik lidí, kteří velmi věrně drželi učení o Bohu a soudu, jak jim to bylo zvěstováno od Jana Křtitele. Žili tak, jak žil Jan, mluvili, jako mluvil Jan. Napodobovali, jak nejlépe uměli, své vzory víry. Také jich bylo dvanáct a měli totožné zvyky.

Tak to děláváme v našich církvích také. Ne že by lidé kolem nehledali Boha. Ta naše cesta je ale nějaká divná. Pavel ihned poznal, že s nimi není něco v pořádku. Podobně jako když přicházíme do některých našich sborů a vidíme tu „divnost a zapocenost“, která právě neláká ani naše děti. Proto potřebujeme více Ducha svatého a jeho moci, která proměňuje po Božím způsobu (tj. nenásilně) myšlení lidí.

Když Janovi učedníci uslyšeli o Ježíšovi a Duchu svatém, neurazili se a nezasekli se. Toužili nechat se tímto Duchem naplnit, a tak se jim to i stalo. Pak přišla změna, která přijde i do našich rodin a sborů. Přidávali se k nim noví lidé, takže tam Pavel musel sloužit ještě dva roky a stalo se mnoho velkých činů. To je budoucnost církve. Buďme blíž Božímu srdci!

Pane „neuveď nás do pokušení“ urážet se, když vidíme, že nám chybíš a jdeme špatně. Prosíme za naše rodiny, i rodinu víry. Buď s námi tak, jak chceš. Amen.

Petr Chlápek