Slovo pro tento den: Pátek 29. června

1 S 20, 1–25 ● Sv 228

Vzkážu ti, rozhodne-li se můj otec vůči tobě pro to nejhorší. Propustím tě a půjdeš v pokoji. Hospodin buď s tebou, jako byl s mým otcem. Avšak i ty mi prokazuj Hospodinovo milosrdenství, pokud budu živ a nezemřu, a nezpřetrhej svazky svého milosrdenství vůči mé rodině nikdy.

[1 S 20, 13b–15a]

Jsou situace, kdy proti zášti kolem nás nic nezmůžeme. Jónatan se u svého otce za Davida přimlouval, ale nedokázal natrvalo vykořenit nenávist, která ovládala králův rozum. Může dojít i na nejhorší. Davidovi půjde o život a Jónatan tomu nezabrání. Jednu věc Jónatan přesto může: může se k té nenávisti nepřidat.

I když lidé kolem zbrojí, i když se staví do nepřátelských táborů, my nemusíme. Nemusíme podlehnout nenávisti, nepřátelské náladě, byť by vládla i v našem vlastním domě, jako to bylo v případě královského syna Jónatana. Ten zachoval lásku ke svému otci, ale nedal si od něho diktovat, koho má milovat a koho nenávidět. Sám se rozhodl pro pokoj a přátelství s Davidem.

Odměnou mu byla naděje, že se řetěz nenávisti jednou zastaví a bude možné žít společně v míru.

Bože, dej nám sílu nepodlehnout náladám kolem nás. Ať se náš život řídí podle jediného: podle tvé lásky. Amen

Daniel Matějka