
Sidkijáš, syn Kenaanův, přistoupil, uhodil Míkajáše do tváře a řekl: „Jakou cestou přešel Hospodinův duch ode mne, aby mluvil skrze tebe?“ Míkajáš mu řekl: „To uvidíš v onen den, až vejdeš do nejzazšího pokojíku, aby ses ukryl.“ (2 Pa 18, 23–24)
Když se utkal prorok Míkajáš s jedním falešným prorokem a vytkl mu, že mluví slovo falešné a že je svůdcem, tu ten falešný prorok mu odpověděl asi toto: Jakým právem si dovoluješ říci, že ty máš pravdu, a já ne? Odkud bereš tu opovážlivost, abys mi vytkl, že jsem falešným prorokem? Míkajáš mu tehdy řekl: Já nemám možnost, abych ti to dokázal, ale až se utečeš do nejtajnějšího svého pokojíka, pak to uvidíš. Proroci i reformátoři byli strážci ryzosti víry, nutili kněze, krále i knížata i všechen lid k tomu, aby brali jméno Hospodinovo vážně. Aby se ve svém nejtajnějším pokojíku, kde je nikdo nevidí a nemůže soudit, kde obnaženi stojí před svým Pánem, ptali: Pane, myslím to skutečně vážně? Jsem na tvé straně?
Pane, někdy už sami nevíme kudy kam. Dej nám sílu, abychom se uměli zastavit a promyslet, zda to, co děláme, je v souladu s tvou vůlí, nebo ne. Amen.
Ondřej Zikmund