2 S 10, 6 –12 ● Ez 196
Řekl: „Budou-li mít Aramejci nade mnou převahu, přijdeš mi na pomoc. Budou-li Amónovci mít převahu nad tebou, přijdu ti na pomoc já. Buď rozhodný! Vzchopme se! Za náš lid, za města našeho Boha! Hospodin nechť učiní, co uzná za dobré.“
[2 S 10, 11–12]
„Hospodin nechť učiní, co uzná za dobré.“ Těmito slovy povzbuzuje vrchní izraelský velitel Jóab svého bratra Abíšaje. Co však Bůh hodlá učinit? Působí v životě jenom dobré, anebo dopouští i zkoušky, či dokonce působí přímo zlo? Co v mém životě je projevem Boží vůle a co je důsledkem mých rozhodnutí? A co se děje pouhou náhodou?
Asi neumíme přesně rozpoznat, co je Boží, co vychází od nás samých a co je od zlého. Ani v Písmu se to vždy nedočteme. Ale něco přece zaslechnout můžeme. Jednak výzvu k vlastní aktivitě. Slova Jóabovy modlitby neznamenají, že by seděl se založenýma rukama. Před bitvou provádí vrcholné taktické manévry. Přemisťuje oddíly své armády, řadí je proti nepříteli a teprve potom vše svěřuje do Božích rukou. A právě vložit věci do Božích rukou je to nejlepší, co nakonec můžeme v každé situaci udělat. Neboť Bůh je dobrý a sám činí jen to, co má za dobré. A dopustí-li zkoušku – „připraví i východisko a dá vám sílu, abyste mohli obstát“ (1 K 10, 13).
Pane, dej, ať ve všem svém konání usilujeme o to, aby se kolem nás i ve světě děla tvá vůle. Amen
Jiří Palán