Slovo pro tento den: Pátek 26. října

Žd 7, 11–22 ● Ez 426

Ježíš však se jím stal s přísahou; vždyť mu bylo řečeno: ‚Hospodin přísahal a nebude toho litovat: Ty jsi kněz navěky.‘ Proto se Ježíš stal ručitelem lepší smlouvy.

[Žd 7, 21–22]

Přestavte si, že jste elitní židovské kněžstvo. Ale uvěřili jste v Ježíše Krista, toho Ukřižovaného. A tak se musíte uchýlit pro svou novou víru do vyhnanství. Zatratili jste své jistoty a propadáte nostalgii, jaké propadali třeba Izraelci, když vzpomínali na hrnce masa v egyptském otroctví nebo když lidé vzpomínají, jak to bylo za komunistů prima.

Něco podobného zažívají ti, kterým je psán list Židům. Možná prožívají své první zklamání z víry v Ježíše Krista či procházejí únavou. A doléhá na ně pronásledování. A tak člověka napadne: Nebylo by lepší se vrátit k dřívějšímu životu, k dřívější víře, k jiným či starým hodnotám a idejím? Nebylo by lepší víru v Ježíše Krista jednoduše zavrhnout jako přítěž nebo ji rovnou u Boha reklamovat jako zmetek?

Na to je třeba slyšet kázání z listu Židům: Bůh žádnou jinou cestu znát nechce. Rozhodl se pro cestu skrze svého Syna, i když ta cesta není vyzdobena chutnou a přitažlivou reklamou. Ale je to Boží cesta. A tak je vlastně dobré být s Bohem, ať už je ta cesta jakákoli, než být sice na krásné cestě, ale bez Boha. Neboť ten bude vždycky se svým Synem, Kristem Ježíšem – ať jsme s ním také!

Bože, nedej nám sejít z tvých cest! Amen

David Sedláček