Slovo pro tento den: Pátek 25. září

Volej z plna hrdla, bez zábran! Rozezvuč svůj hlas jako polnici! Mému lidu ohlas jeho nevěrnost, domu Jákobovu jeho hříchy. Den co den se mne dotazují, chtějí poznat moje cesty jako pronárod, jenž koná spravedlnost a řád svého Boha neopouští; na spravedlivé řády se mě doptávají, chtěli by mít Boha blízko. (Iz 58, 1–2)

„Jako trouba povyš hlasu svého!“ zní příkaz dobrým pastýřům, jejichž charakteristiku se pokusil Jan Hus vystihnout. Dlužno dodat, že se podle něj v evangeliu najdou i potřebné vlastnosti dobrých ovcí. Především slyší hlas svého pastýře dobrého, tj. Krista, jenž dí: „Já jsem pastýř dobrý“ (J 10, 11), poněvadž dává duši svou za ovci, aby nezahynula. […] Hlas pak toho pastýře je desatero přikázání. První hlas: „Nebudeš míti bohů jiných přede mnou,“ jak je patrno v Desateru. Říkej si je podle pořadí. Slyší-li ten hlas, jsou to ovce, neslyší-li, pak jsou to jistě kozli a kůzlata páchnoucí a zároveň zloději a lupiči. Vytýká-li se někomu neposlušnost vůči malému pastýři církve, tím spíš musí se mu vytýkati neposlušnost vůči nejvyššímu pastýři Ježíši Kristu… (Betlemské poselství I, kázání v úterý po svatém Duchu 2. června 1411). Tak to slyšme: sluší se poslouchati pastýřů – ale jedině poslouchají-li oni sami Krista. Desatero přikázání je k tomu jakýmsi vodítkem. Jeho dodržování vás sice nespasí, ale pomůže, abyste slyšeli Kristovo slovo a měli volné ruce a nohy k následování.

Pane Bože, v životě se proviňujeme až až a ty to o nás víš. Díky, že nám ještě dáváš šanci. A pomoz, prosíme, abychom nebloudili. Amen.

Jan Keřkovský