Slovo pro tento den: Pátek 23. října

„Vím o tvých skutcích. Hle, otevřel jsem před tebou dveře, a nikdo je nemůže zavřít. Neboť ačkoli máš nepatrnou moc, zachoval jsi mé slovo a mé jméno jsi nezapřel. […] Protože jsi zachoval mé slovo a vytrval, zachovám tě i já v hodině zkoušky, která přijde na celý svět a prověří obyvatele země. Přijdu brzy; drž se toho, co máš, aby tě nikdo nepřipravil o vavřín vítěze.“ (Zj 3, 8. 10–11)

„Ačkoli máš nepatrnou moc“, tak tě za ni chválím. Zvláštní, člověk bývá chválen spíš za věci patrné, v nichž se uplatňuje nějaká moc. Křesťané ve Filadelfii jsou pronásledováni pro svou víru, jde jim o život. Jsou vystaveni obrovskému nepokoji. Mají nepatrnou moc, vlastně skoro žádnou. Dalo by se říct, že jsou bezmocní. Viděno lidskýma očima, prohrávají. Kristus jim však skrze Jana dává vědět, že vítězí a že je o vítězství nikdo nepřipraví. Co je tou jejich nepatrnou mocí? „Zachoval jsi mé slovo a mé jméno jsi nezapřel,“ říká Kristus. Nezapřít Krista ani v okamžiku, kdy by bylo výhodnější jej zapřít – to je ona moc. Víra v Krista je moc, která dává podíl na jeho vítězství a otevírá dveře do nebe.

Proto v žáru velkého pronásledování na konci věku, v němž vychladne láska a vyvrcholí nepravost, rozkvete Kristovu rytíři, dík těmto zbraním víry a trpělivé lásce, největší bezpečnost, nejutěšenější život a nejbohatší odměna… (Řeč o míru)

Držme se toho, co máme, i když si někdy připadáme bezmocní. Držme se Krista. Protože on drží nás. A podrží nás i v těch nejtěžších chvílích života i ve smrti.

Kriste, v různých zmatcích a nepokojích svého života se někdy chceme přidržet všelijakých jistot, protože nám nabízejí rychlá řešení na naše složité problémy. Jsou to jen laciné náhražky. Prosíme, posiluj naši víru, ať se v životě i ve smrti držíme jen tebe. Amen.

Hana Ducho