Slovo pro tento den: Pátek 23. listopadu

1 K 15, 20–28 ● Ez D 669

A jako vešla do světa smrt skrze člověka, tak i zmrtvýchvstání: jako v Adamovi všichni umírají, tak v Kristu všichni dojdou života.

[1 K 15, 21–22]

V průběhu celého života se nezbytně tu a tam setkáme se smrtí. Jak stárneme, jako by se té smrti kolem nás objevovalo stále víc. Vždy znovu a znovu jsme sráženi mocí smrti, která nám bere naše blízké. A vždy znovu a znovu se můžeme nechat pozvedat vědomím, že v Kristu všichni dojdou života. I smrt bude přemožena „jako poslední nepřítel“, neboť „pod nohy“ Kristovy Bůh „podřídil všecko“ (viz 1 K 15, 26–27).

V běžném životě, když se všechno daří a se smrtí nejsme konfrontováni, na poslední věci moc nemyslíme. Ve chvíli, kdy nás smrt zasáhne, možná začínáme částečně chápat, jak podstatná jsou tato místa Písma. Zůstává jen tato – neznámo jak vzdálená – naděje. Kdyby tu nebyla, byla by naše víra opřena jen o úžasné, ale přece jen dávné dění, kterému se v čase stále více a více vzdalujeme. Takto se zároveň v čase přibližujeme jinému nadějnému dění. A tak jsme v tom svém vezdejším ubývání přece pevně drženi v náruči Boží, která objímá minulost, přítomnost i budoucnost.

Bože náš, naše poznání je tak omezené. Jsme jen tečka ve vesmíru, a přece ti na nás záleží. Přece ti stojíme za to, abys k nám směřoval svá slova a staral se o každého z nás až do posledního dne. Děkujeme ti, že nás provázíš! Amen

Magdaléna Trgalová