Slovo pro tento den: Pátek 22. ledna

Jako je v jednom těle mnoho údů a nemají všechny stejný úkol, tak i my, ač je nás mnoho, jsme jedno tělo v Kristu a jeden druhému sloužíme jako jednotlivé údy. Máme rozličné dary podle milosti, která byla dána každému z nás. [Ř 12,4–6a]

Každému z nás, opravdu každému, byl dán nějaký dar od Boha. To je první veliké evangelium dnešního textu. A pak: každý máme jiné obdarování. To je dobře, život je tím rozmanitý a můžeme si navzájem dobře sloužit. Nastolit harmonii v těle tak, aby dobře fungovalo, není vždy jednoduché. Sami víme o mnoha neduzích, kterými naše těla trpívají. Když je nemocná jedna část těla, trpí tím i ostatní části a měli bychom se ptát po příčině. Co nám tím chce naše tělo říci? V čem nás chce zpomalit, zastavit? A co máme dělat, když se nám taková situace vyskytne ve sboru? Určitě je lepší snažit se najít a odstranit příčinu, než jen „podávat tišící prostředky“. I za tu cenu, že to bude znamenat větší změny ve způsobu trávení našeho času (pokud jde o chronické problémy těla), anebo i změny v organizaci našeho sborového života (pokud je nespokojená nějaká jeho část). Měli bychom vytvářet prostor, kde každý může uplatnit své obdarování, aby nebyla přetížená jen jedna část onoho pomyslného těla.

Pane Bože, je nás mnoho a ty přesto nepřehlédneš ani jediného z nás. Dej nám dobrý zrak, abychom i my viděli, co je třeba, abychom ani my nepřehlédli ani to poslední z tvých dětí a jeho obdarování. Kéž dokážeme být také ohleduplní ke svým tělům, která jsou tvým jedinečným darem. Amen.

Magdaléna Trgalová