Slovo pro tento den: Pátek 22. června

1 S 17, 55–18, 5 ● Ez 482

A Jónatan uzavřel s Davidem smlouvu, neboť ho miloval jako sám sebe. Jónatan svlékl plášť, který měl na sobě, a dal jej Davidovi, též své odění i s mečem, lukem a opaskem.

[1 S 18, 3–4]

Jónatan a David. Příběh velkého přátelství dvou mužů. Možná většího, než si umíme představit. Až Jónatan umře, bude ho jeho přítel David oplakávat: Stýská se mi po tobě / můj bratře Jónatane, / byls ke mně pln něhy, / tvá láska ke mně byla podivuhodnější / nad lásku žen. O přátelství se v církvi mluví málo. Spíš o lásce k bližnímu. Nebo o lásce bratrské a sesterské. Přesto i v církvi přátelství vznikají. Připisuje jim bible nějakou hodnotu? Přátelství mezi Davidem a Jónatanem je nejkrásnější biblický příběh svého druhu. A vypovídá o něčem jiném než naše běžné vztahy uvnitř sborového společenství. Mezi Davidem a Jónatanem zjevně jde o vzájemnou citovou sympatii, o přátelství zcela výjimečné a výlučné. Ne každému je dáno prožít něco podobného. A pokud ano, je to zvláštní dar, který přináší těm, kdo si projevují vzájemnou náklonnost, něco z té lásky, jakou například Kristus cítil vůči svému milovanému a nikdy nejmenovanému učedníku.

Hospodine, děkujeme ti za každého dobrého přítele. Ty sám ses v Kristu stal naším přítelem. Pomoz, ať také my stojíme věrně při těch, kteří na nás spoléhají. Amen

Marek Pompe Lukášek