Slovo pro tento den: Pátek 21. února

Bratří, napodobujte mne. Hleďte na ty, kdo žijí podle našeho příkladu. Neboť mnozí, o nichž jsem vám často říkal a nyní to s pláčem opakuji, žijí jako nepřátelé Kristova kříže; jejich koncem je zahynutí, jejich bohem břicho a jejich chloubou to, zač by se měli stydět, neboť smýšlejí přízemně. My však máme občanství v nebesích, odkud očekáváme i Spasitele, Pána Ježíše Krista. On promění tělo naší poníženosti v podobu těla své slávy silou, kterou je mocen všecko si podmanit. [Fp 3, 17–21]

Apoštol se nebojí vyzvat Filipské, aby ho napodobovali. Těžko bychom to tak sami formulovali. Pavel ovšem nesoustřeďuje pozornost na sebe. Záleží mu na těch, kteří se snaží jít Kristovou cestou. Těm na vlastním příkladě ukazuje, že je to vždy cesta sebezapření.

Jsou však i takoví, kteří žijí jako nepřátelé Kristova kříže. Na tyto lidi myslí Pavel s pláčem, protože je přesvědčen, že jejich cesta nevede k životu. Kdo byli tito nepřátelé Kristova kříže, jejichž bohem bylo břicho, nedovedeme už přesně určit. Apoštol jim vytýká, že se stylem svého života neodlišili od toho, co bylo ve světě běžné. Patrně už nepokládali tělo za tak důležité. Smýšleli přízemně a zapomněli, že jejich občanství je v nebesích a že se podle toho mají chovat. I nám dnes hrozí, že se přizpůsobíme tomu, co dělá většina, a zapomeneme na Kristovu cestu kříže, která je cestou sebezapření.

Kdo takto v sebezapření Krista následují, mohou mít naději, že Kristus svou vítěznou silou promění jednou naše všelijak chatrné a ponížené životy a dá jim podobu své slávy. Máme takovou jistotu i my?

Pane, daruj nám takovou naději i jistotu, jakou měl apoštol Pavel. Amen.

Jiří Kabíček