Slovo pro tento den: Pátek 21. prosince

Žd 10, 32–39 ● Ez 360

Neztrácejte proto odvahu, neboť bude bohatě odměněna. Potřebujete však vytrvalost, abyste splnili Boží vůli a dosáhli toho, co bylo zaslíbeno. Vždyť už jen ‚docela krátký čas, a přijde ten, který má přijít, a neopozdí se.‘

[Žd 10, 35–37]

Ze dnů naplněných radostí, kdy se nám plní naše očekávání, snadno vyvěrá vděčnost a radostná naděje. V takových chvílích se lehce vyznává naše víra a jistota v Boží vedení. Za těchto okolností dokážeme být laskaví, upřímní i odvážní.

Slova textu míří k okamžiku, kdy tuto blaženou chvíli naruší trápení, nemoc, zoufalství, kdy se musíme, ničím nevarováni, postavit těžkostem. A slyšíme: „Neodhazujte svou důvěru, nepřestaňte spoléhat, nevzdávejte se naděje, že je Pán Bůh s vámi!“ Život nás nutí vyrovnávat se s potížemi, cítíme se ohroženi, hledáme příčiny, svírá nás nejistota.

To jsou chvíle, kdy člověk zápasí se samotným Bohem. Kde, Pane, jsi?

Neodhazujme svou důvěru v Boha jako něco zbytečného a nepotřebného, nezbavujme se radostné důvěry, Bůh přece nestojí v neštěstí proti nám. Nevzdávejme se smělé důvěry, protože máme ještě něco před sebou, dostali jsme zaslíbení plného života. Můžeme jít s důvěrou dopředu a vědět, že nám jde Kristus vstříc s rukou nataženou a nabízí nám svoji blízkost.

Dál, přece nejdeme sami, dál, Pane, zůstáváš s námi, dál, cestu jsi určil svým dětem, dál tímto světem. Haleluja. Amen

Daniela Zapletalová Grollová