Slovo pro tento den: Pátek 21. listopadu

Kdybych mluvil jazyky lidskými i andělskými, ale lásku bych neměl, jsem jenom dunící kov a zvučící zvon. [1 K 13, 1]

Vzácnější, vyšší cesta je vlastně něco velmi zemitého: láska, která „všechno spojuje k dokonalosti“ (Ko 3, 14). Bez ní by všecky – i ty nejcennější – duchovní dary, všecky projevy našeho duchovního života ztratily význam. Můžeme si vážit podivuhodného mluvení jazyky, vyhlížíme prorocké slovo, potřebujeme jasné poznání a hluboká víra modlitebníků je jistě velmi žádoucí. Štědrost a statečnost jsou nesmírně důležité. Apoštol nic z toho nezlehčuje a neměli bychom to dělat ani my, třeba když to druhým tajně závidíme. Na druhé straně víme, že to mezi námi může povážlivě „skřípat“, i když ledacos známe a umíme, protože tento svorník – v kralickém překladu svazek – dokonalosti je mezi námi slabý a křehký. Proto o něj ve svých modlitbách prosme, pečujme o něj a nezapomínejme na něj. Kéž nám tato starokřesťanská píseň o lásce zní stále v uších!

Pane Bože, děkujeme, žes přišel mezi nás v lidském těle a žes nám přinesl lásku. Prosíme tě, rozněcuj ji stále znovu, aby nevyhasla, ale trvale nás spojovala. Amen.

Bohuslav Vik