
K tomu, co vám přikazuji, nic nepřidáte a nic z toho neuberete, ale budete dbát na příkazy Hospodina, svého Boha, které vám udílím.
Dt 4, 2
Dávej pozor na své jednání i na své učení. Buď v tom vytrvalý. Tak posloužíš ke spasení nejen sobě, ale i svým posluchačům.
1 Tm 4, 16
Prý se náboženství v moderní pluralitní společnosti vyznačuje tím, že si je každý utváří do podoby, která nejlépe odpovídá jeho zkušenosti, vnímání i očekávání. Člověk si způsoby, jakým se v oblasti náboženství vyjadřuje a jak prožívá osobní vztah k tomu, co jej přesahuje, může vypůjčit od celé škály světových náboženství. Ale podle toho, co Mojžíš při svém opakování Zákona lidu Božímu zdůrazňuje, se zdá, že se v oblasti lidské náboženskosti mnoho nezměnilo. Přidávat či ubírat, vybírat si, co se nám právě hodí a co nám vyhovuje, nebo podle toho, co si myslíme, že odpovídá nebo neodpovídá naší době – to považuje Mojžíš za projev nevěry vůči Hospodinu. Asi nás zaráží, když slyšíme, proč Mojžíš před touto náboženskou vybíravostí varuje: „abyste zůstali naživu“ (Dt 4, 1). Ale toto je pro nás naopak neobyčejně dobrá zpráva: Hospodinovo slovo stačí na to, abychom v životě obstáli, abychom „mohli vejít do země, kterou nám dává Hospodin“. Nemusíme mít starost, co s námi bude, neokusíme-li ze všeho, co se nám na náboženské scéně nabízí. Stačí vytrvale mít v úctě i lásce slovo Hospodinovo.
Bože, tobě děkujeme, že jsi nám ve svém Slovu pověděl vše potřebné k naší záchraně a spasení. Amen.
Ladislav Beneš (ČCE)