Slovo pro tento den: Pátek 20. července

Sk 17, 16–31 ● Sv 396

Zatím na ně Pavel v Athénách čekal. […] Proto mluvil v synagóze se židy a s pohany, kteří uvěřili v jediného Boha; a každý den hovořil i na náměstí s lidmi, kteří tam právě byli. Rozmlouvali s ním i někteří epikurejští a stoičtí filosofové. Jedni se ptali: „Co nám to chce ten nedovzdělanec vykládat?“ Druzí říkali: „Zdá se, že nás chce získat pro cizí božstva.“ Tak soudili, protože Pavel kázal o Ježíšovi a o zmrtvýchvstání.

[Sk 17, 16a.17–18]

Apoštol Pavel si při čekání v Athénách nemohl stěžovat na nedostatek pozornosti. Naslouchali mu lidé v synagóze i na náměstí. Dokonce i odborníci v oblasti otázek, jak žít – filosofové.

Vydrželi Pavla poslouchat při jeho náročných výkladech a Pavel je přesvědčil. Tedy do té doby, než začal mluvit o Kristu a o jeho vzkříšení z mrtvých.

Možná máme podobnou zkušenost, když mluvíme o své víře. Dokud povídáme o lásce k bližnímu a úctě k Bohu, není celkem námitek. Kamenem úrazu je základ křesťanské víry – Kristův kříž a jeho vzkříšení, evangelium.

Možná máme podobnou zkušenost i se svou vlastní vírou. Žít život nejen pro sebe a vědět, že je někdo nade mnou, to je sice každodenní výzva, ale skok víry, vsazení celého života na víru v Krista vzkříšeného, to je celoživotní zápas.

Pane Bože, prosíme, uváděj nás svým slovem do pravdy evangelia, ať vrůstáme v Krista a neseme dobré ovoce jeho pravdy, jeho lásky. Amen

David Najbrt