Slovo pro tento den: Pátek 2. října

Když ji Pán uviděl, bylo mu jí líto a řekl jí: „Neplač!“ (L 7, 13)

Ale vdova, to věz sbor věrných křěsťanóv, ta pláče každého takého umrlého na duši. S níž jde veliký zástup; ale jedni pláčí, to věz dobří jejie přietelé, věrní křěsťané, a druzí nepláčí, to věz ti, kteříž hřiešníkóv na duši zmrlých neželejí. Tu vdovu vida Ježíš, „hnut jsa milosrdenstvím nad ní, die jí „Neroď plakati…“ (Postila, kázání na šestnáctou neděli po svaté Trojici)

V neštěstí se pozná, kdo je přítel. I když nedokážeme účinně pomoci, můžeme projevit účast a lítost nad neštěstím druhého. To nejsou jen prázdná gesta, ale zdroj útěchy a povzbuzení. Kdo dostává účast druhých, vidí, že má přátele, kterým není lhostejný. Soucit pak ještě pomáhá i soucitným, povzbuzuje k dobrému jednání a působí radost. To lhostejní nepoznají. Věrní křesťané napodobují svého Pána, vždyť on sám byl pohnut milosrdenstvím. A podle Husova výkladu se slitoval nad hynoucím svévolníkem a jeho bezmocným společenstvím. I my máme s nimi soucítit.

Pane, jsme ti vděční za tvou lítost s námi, za účast v našem smutku. Prosíme, povzbuzuj nás také k lítosti nad druhými, která předchází jinou pomoc. Amen.

Martin Litomiský