Slovo pro tento den: Pátek 2. listopadu

Ř 3, 21–31 ● Ez 248

Není totiž rozdílu: všichni zhřešili a jsou daleko od Boží slávy; jsou ospravedlňováni zadarmo jeho milostí vykoupením v Kristu Ježíši.

[Ř 3, 22b–24]

Sláva Boží? Co to je? Boží přítomnost, zakoušení Boží blízkosti. Dotek jeho ruky. Když Bůh jedná na tomto světě. Kdy se člověka zmocní chvění, že Bůh je a že je blízko, že jedná, že tento svět pro nás není konečnou stanicí. Bůh je vítěz nad námi, nad světem, nad zánikem. Dává našemu životu směr a cíl. To je Boží sláva. Bůh jedná.

A co je to být daleko od Boží slávy? Být v zajetí smrti, která bude mít nade mnou poslední slovo. Prožívat tento svět jako osamělý prostor, krom něhož už není nic dalšího. V něm se narodíme, v něm také zemřeme a tím to končí. To je život bez Boží slávy. A hřích? Hřích znamená, že se spokojíme s tímto výhledem. Kdo je k takovému životu odsouzen? Každý, kdo k této samotě bez Boha utíká. Kdo má naději, že z toho zajetí bude vytržen? Každý, kdo přijme Ježíše Krista jako svého Pána v životě i ve smrti. Je totiž východisko i záchrana. Bůh neponechává svět na pospas sobě samému. Vytrhuje každého z jeho osamění, hříchu. Ale ten, kdo vytrhuje, je Ježíš Kristus, Boží Syn, ne člověk sám.

Náš Bože, neponechávej nás naší lidské samotě, ale obracej nás k sobě. Ty jsi náš cíl i počátek. Od tebe máme život. Tobě chceme odevzdatsvé životy. Amen

David Sedláček