Slovo pro tento den: Pátek 2. ledna

On nás potěšuje v každém soužení, abychom i my mohli těšit ty, kteří jsou v jakékoli tísni, tou útěchou, jaké se nám samým dostává od Boha. Jako na nás v hojnosti přicházejí utrpení Kristova, tak na nás skrze Krista přichází v hojnosti i útěcha. (2 K 1, 4–5)

Bůh nás potěšuje v každém soužení. Žádné nemotorné vysvětlování, proč soužení existuje. Ani lehké krčení rameny, já vím, vy si asi představujete Boha jako toho, kdo žádné soužení nedopustí… Soužení tu je. Stačí se dobře dívat kolem sebe. Existuje rodina, kde žádné soužení není? Pavel nevysvětluje, proč tomu tak je. Nabízí směr, kudy jít, abych došel do cíle. Propojuje náš život s životem Krista. Skrze něj, Krista, máme hojnost utrpení, skrze něj, Krista, máme hojnost útěchy.

Možná řeknete, to se snadno napíše, ale kudy na to? Jak se to dělá, mít skrze Krista hojnost útěchy? Na počátku roku bych odpověděl – trpělivě čekat, být otevřený, toužit přijmout, co od Krista přichází. Člověk se musí modliti pokorně, rozumně, statečně a vytrvale. (Betlemské poselství II, kázání na pátou neděli po Velikonocích, Prosebnou, 17. května 1411).

Kriste, prosíme za ty, kdo procházejí soužením. Potěšuj je, buď jim nablízku. A uč nás, jak máme potěšovat. Aby nám to šlo lépe než vinit druhé z toho, že nejsou dost dobří. Amen.

Daniel Ženatý