Slovo pro tento den: Pátek 19. prosince

Ukázala se Boží milost, která přináší spásu všem lidem a vychovává nás k tomu, abychom […] očekávali blažené splnění naděje a příchod slávy velikého Boha a našeho Spasitele Ježíše Krista. [Tt 2, 11–12a. 13]

V knize Přísloví, v Žalmech a v dalších biblických knihách se setkáváme s káráním a trestáním jako s účinným prostředkem řádné výchovy dětí. Kázeň je považována za projev lásky, ať ji vykonává otec, nebo i sám Hospodin (Žd 12, 7). Apoštol ví, že duchovní život není něco hotového. Po počáteční zkušenosti víry procházejí křesťané vnitřními zápasy. Často je přepadá slabost, nejistota, mravní selhání.

Co je nejlepším prostředkem k duchovnímu růstu? Apoštol odpovídá, že je to jen a jen Boží milost. Milost, která přináší spásu. Boží milost potřebují všichni, lidé věřící i nevěřící, moudří i nemoudří. Už to je projev duchovní zralosti, uvědomíme-li si, že bez Boží milosti bychom žili vzdáleni od živého Boha. Jeho milost nám pomáhá, abychom se nenechali pohltit každodenními starostmi, úspěchy či neúspěchy. Je výzvou, abychom věrně Krista následovali. Obrací náš pohled k příchodu velikého Boha a našeho Spasitele Ježíše Krista. Proto si ji potřebujeme neustále připomínat. K ní má vést každé kázání. Tak tomu rozuměla prvotní církev i reformační otcové.

Pane Bože, děkujeme ti za náš sbor, za společenství víry, kde se zvěstuje Kristova milost. Amen.

Pavel Smetana