Slovo pro tento den: Pátek 18. září

Když byl večer, řekl pán vinice svému správci: „Zavolej dělníky a vyplať jim mzdu, a to od posledních k prvním!“ Tak přišli ti, kteří pracovali od pěti odpoledne, a každý dostal denár. Když přišli ti první, měli za to, že dostanou víc; ale i oni dostali po denáru. Vzali ho a reptali proti hospodáři: „Tihle poslední dělali jedinou hodinu, a tys jim dal stejně jako nám, kteří jsme nesli tíhu dne a vedro!“ On však odpověděl jednomu z nich: „Příteli, nekřivdím ti! Nesmluvil jsi se mnou denár za den? Vezmi si, co ti patří, a jdi! Já chci tomu poslednímu dát jako tobě; nemohu si se svým majetkem udělat, co chci? Nebo snad tvé oko závidí, že jsem dobrý?“ (Mt 20, 8–15)

Dělníci jsou dvojího druhu (kázal Mistr Jan Hus 8. února 1411): První se dají najmout za mzdu, druzí pracují z lásky k svému Pánu. Ti první pracují buď za denní mzdu, nebo úkolově. Ti, kdož pracují za denní mzdu, je-li dobrá, pracují pomalu, aby jim práce dlouho vydržela a tak aby dlouho požívali mzdy, neboť hovoří a tlachají, vymýšlejíce si nekonečné povídačky, jen aby zabili den a dosáhli mzdy… Pracovníci najatí na úkol pracují velmi špatně, poněvadž jim hospodáři utrhují, aby nemuseli mnoho platiti za práci. Takoví pak špatní dělníci, vozkové nebo zedníci, chtějí rychle skončiti práci, a proto pracují špatně. Všichni svorně hřeší, říká Hus. Najatí dělníci, ale i hospodáři, protože ti platí neradi a špatně a příliš čeledíny utahují (ti si však potají od nich vezmou mnohem víc). Psal se rok 1411.

Naštěstí jsou tu ještě dělníci sloužící z věrné lásky. Co Božího království se týče, nejsme smluvně vázáni denní ani úkolovou prací a odměnou; jsme zváni a to pozvání obnáší odpovědnost: za mě, za pozvání, za druhé.

Pane Bože, kdybychom tvé království a jeho spravedlnost organizovali my, vypadalo by asi jinak. A bylo by pak na světě asi hodně smutno. Díky, žes to na nás nenechal. Amen.

Jan Keřkovský