Slovo pro tento den: Pátek 17. srpna

Ř 16, 17–20 ● Ez 397

Prosím vás, bratří, abyste si dali pozor na ty, kdo působí roztržky a chtěli by vás svést od učení, které jste přijali. Vyhýbejte se jim! Takoví lidé totiž neslouží Kristu, našemu Pánu, nýbrž svému prospěchu a snaží se krásnými a pobožnými řečmi oklamat mysli bezelstných lidí.

[Ř 16, 17–18]

V našich sborech se většinou nenosí podezřívavost. U každého předpokládáme dobrý úmysl, poklesky lidí máme sklon omlouvat, odlišné názory přijímat. Že taková „dobrácká“ církev v daleko drsnějších poměrech okolního světa přežije, je dílo Boží prozřetelnosti, jinak to snad ani vysvětlit nelze. Jako hrad s otevřenou bránou, který přesto nikdo nedobude.

Nebezpečí ale číhá vevnitř. A sice v tom, že tuto „svatou prostotu“ sám někdo použije jako zbraň: Když otevřenost přestane být výsadou a stane se povinností. Pak, namísto toho, abychom tolerovali maličko neortodoxní názory některých silných osobností, jsme nuceni přijmout je jako standard. Když se pak někdo ozve, taková charismatická figura se začne bránit slovy „snad mě nebudeš kádrovat, snad mě nechcete upálit“. To je pěkně záludné! Otevřenost si tedy můžeme dovolit, jen když dobře víme, co věříme. Pak nad různými názorovými výstřelky jen mávneme rukou.

Nebeský Otče, chraň nás od toho, abychom doufali v silné jedince místo v tvého Beránka, který „jako ovce před střihači zůstal němý, ústa neotevřel“. Amen

Tomáš Pavelka