
A aby Kristus skrze víru přebýval ve vašich srdcích. [Ef 3, 17a]
Jen si to představme: Kristus přebývající v našich srdcích! Co z toho přebývání, z tohoto řádu domácnosti pod správou Kristovou, pro nás plyne? Je běžné, že domy, kde spolu žije více lidí, mívají „domovní řád“. Napadla mě první věta z řádu, co visel ve školní budově, do níž jsme kdysi chodívali: „Žák přichází na hodinu včas a řádně připraven…“ Jak by zněl řád nebo program toho Božího domu, té Boží stavby, k níž všichni patříme? – 1. Aby Kristus přebýval v našich srdcích, 2. a to skrze víru, 3. abychom byli zakořeněni v lásce. – Když tohle budou respektovaná pravidla, pak ten barák, nazývaný taky církev, bude funkční. Šířka, délka, výška i hloubka budou mít své správné rozměry, takže nikdo nebude uváděn ve zmatek, co se to tu buduje a jestli to každou chvíli nespadne. Tohle je důležité pro život víry, pro budování sboru, pro perspektivu církve: přítomnost Kristova, víra a láska. A naděje, že se to nezboří, že se to nesesype a nás to nezasype; a že to v posledu nezávisí jenom na nás. Naděje, složená v živém Bohu, to je síla, která mocně dovede přetvářet skutečnost.
Pane Ježíši Kriste, dej, abychom pamatovali, že kdo na kolenou klečí, vídá dál… Amen.
Anna Lavická