
Téhož dne večer – prvního dne po sobotě – když byli učedníci ze strachu před Židy shromážděni za zavřenými dveřmi, přišel Ježíš, postavil se uprostřed nich a řekl: „Pokoj vám.“ Když to řekl, ukázal jim ruce a bok. Učedníci se zaradovali, když spatřili Pána. Ježíš jim znovu řekl: „Pokoj vám. Jako mne poslal Otec, tak já posílám vás.“ (J 20, 19–21)
Pokoj vám – to jsou první slova vzkříšeného Krista k učedníkům. Milost vám a pokoj – píše na začátku dopisů apoštol Pavel prvním křesťanům. Těmito slovy také zahajujeme bohoslužby. A na jejich konci vyprošujeme pokoj: Ať tě Hospodin obdaří svým pokojem. Slovy Pokoj tobě se navzájem zdravíme při Večeři Páně. Pokoj, to je skutečnost, po které všichni toužíme. Přejeme si pokoj do svých někdy nepokojných srdcí, do svých rozhádaných vztahů, do nepřehledných životních situací. Přejeme si pokoj pro církev, pro tuto zemi, pro celý svět.
Odkud se pokoj bere? Ten vnitřní, duševní, i ten světový? Kde ho smíme hledat a nacházet? Co pro jeho dosažení můžeme nebo musíme udělat? Jan Hus napsal v říjnu roku 1414, necelý rok před svou smrtí, spis o pokoji. Nazývá jej Řeč o míru a měl sloužit jako obhajoba při Husově procesu v Kostnici. Spis mě inspiroval k vlastním úvahám o pokoji. V následujících dnech vám je nabízím k zamyšlení.
Pane Ježíši Kriste, ty jsi vnesl pokoj do nepokoje učedníků. Proměnil jsi jejich strach v radost. Z jejich uzavřenosti jsi je otevřel pro nové věci a poslal do světa. Prosíme, učiň to také s námi. Amen.
Hana Ducho