Slovo pro tento den: Pátek 16. ledna

Tento poklad máme však v hliněných nádobách, aby bylo patrno, že tato nesmírná moc je Boží a není z nás. Na všech stranách jsme tísněni, ale nejsme zahnáni do úzkých; jsme bezradni, ale nejsme v koncích; jsme pronásledováni, ale nejsme opuštěni; jsme sráženi k zemi, ale nejsme poraženi. Stále nosíme na sobě znamení Ježíšovy smrti, aby i život Ježíšův byl na nás zjeven. (2 K 4,7–10)

Korintský sbor je na křižovatce. Zvítězí bludaři, kteří tvrdí: Jací jste to křesťané, když jste nemocní? Jací jste to křesťané, když nemáte úspěch? Jací jste to křesťané, když jste v úzkých, když jste bezradní, pronásledovaní, když ležíte poraženě na zemi? Kde je ta Boží moc? Asi jste ji někde prohráli! Nebo zvítězí Pavel, který trpělivě vysvětluje: Ale ne. Úzkosti, bezradnost, pronásledování a porážka nejsou projevy ztráty Boží moci! Vždyť, ať je to komu divné jak chce, Bůh sám se tak sám rozhodl, že svěřuje svůj poklad do tak mizerných nádob, jako jsme my lidé. Ano, nádoba možná nestojí za nic, ale Kristus stojí za něco!

A taková závist je druhý smrtelný hřích […]. Smrtelný proto, že usmrcuje Boží milost v du ši, kterou dříve Boží milost oživovala. (Betlemské poselství II, kázání v sobotu 13. prosince 1410)

Pane, ty víš, jak na tom jsme. Někdy dost mizerně. Nad vodou nás drží tvá moc. Uč nás jí důvěřovat. Amen.

Daniel Ženatý