Slovo pro tento den: Pátek 15. ledna

Muž ať prokazuje ženě čím je jí povinen, a podobně i žena muži. Žena nemá své tělo pro sebe, ale pro svého muže. Podobně však ani muž nemá své tělo pro sebe, ale pro svou ženu. Neodpírejte se jeden druhému, leda se vzájemným souhlasem a jen na čas, abyste byli volni pro modlitbu. Potom zase buďte spolu, aby vás satan nepokoušel, když byste se nemohli ovládnout. [1 K 7,1–5]

Pavel se nebojí mluvit o tom, o čem se většinou mlčí. A to i přesto, že on zřejmě příliš tělesně založený nebyl. Ví, že je to pro manželství důležitá oblast. V kontextech konkrétních životních příběhů a vztahů však může Pavlovo slovo znít stroze a přísně. Zkusme se zamyslet, co je pod „balicím papírem“ textu. Tělesný rozměr vztahu se nám přece nabízí jako Boží dar. Jakou formu by měl mít takový dar pro mého muže, pro mou ženu, aby lákal, potěšil, nepřekážel? Tělesný rozměr manželství, ale i teprve rozvíjejícího se vztahu, nám přece nabízí tak širokou paletu barev! Dají se s ní malovat velice různé obrazy, nádherné, veselé, děsivé i smutné. Zkusme se odvážně podívat do „malířského ateliéru“. Nikdo nepřehlédne sex, je tu však i nespočet dalších barev, jejichž vrstvení a řazení do výsledného díla každé dvojice výrazně promluví: dotek ruky, pohlazení, objetí, setkání pohledem, držení kolem krku, ramen, pasu…, polechtání, štípnutí, podrbání, poplácání, polibky, dech…to vše s různou intenzitou a na nespočtu míst lidského těla.

Pane náš, dávej nám dostatek chuti držet se osvědčených cest i fantazii a odhodlání hledat cesty nové. Povzbuď nás také obrátit list tam, kde je to třeba. Pomáhej nám bořit předsudky a zachovat si víru, lásku i naději pro fyzický rozměr našich vztahů. Amen.

Magdaléna Trgalová