Slovo pro tento den: Pátek 14. září

Jk 2, 17–26 ● Ez 392

Stejně tak i víra, není-li spojena se skutky, je sama o sobě mrtvá. […] Jako je tělo bez ducha mrtvé, tak je mrtvá i víra bez skutků.

[Jk 2, 17.26]

Jak je to s vírou a skutky? O tom vede apoštol Jakub vnitřní rozhovor. Nestačí jedno, nebo jen druhé?

Apoštol ale dá důraz, že obojího je třeba. Víru nezapřete, nezatřete neutrální barvou. Něco z ní roste, dere se na povrch, ukazuje se v životě, třeba v tom (a možná právě v tom) nejvšednějším – doma, v našem jednání a mluvení s nejbližšími, i s těmi, s nimiž se naše kroky jen náhodou a na pár minut protnou. Víra bez skutků? Nemožné!

Ale ne tak, že bychom si tím něco měli vysloužit a zasloužit, natolik dobře Jakub zná Pavla, že víra je to podstatné, jenom víra a pouhou věrou, ale ona nějaké ovoce vydává.

Ale zároveň má víra hodně hluboké kořeny. Má své základy mimo nás. Pravá víra musí být napojena na svůj zdroj a zároveň musí být zapojená do sítě vztahů. Bez zapojení do zdroje i další sítě spotřebičů není víry. A to se poznává dnes a denně, nebo také ne. Ale potom je to bez energie, až i mrtvé.

Pane Ježíši Kriste, z tebe víra a důvěra jen prýštila, ty jsi byl celý naplněn vírou, prochnut Duchem Božím, a tak ať jsi mlčel, mluvil, nebo jednal, bylo to na tobě znát. Prosíme, navštěvuj i nás svým Duchem, abychom i my věděli, že víra „se uplatňuje láskou“. Amen

Ondřej Ruml