Slovo pro tento den: Pátek 13. června

Byl jeden bohatý člověk, nádherně a vybraně se strojil a den co den skvěle hodoval. U vrat jeho domu lehával nějaký chudák, jménem Lazar, plný vředů. [L 16, 19–20]

Dva lidé, dva životy. První člověk si žije šťastně. Nic mu nechybí. Uměl si to zařídit, uměl se zabezpečit. Uměl si toho pak užít. Avšak v příběhu nemá jméno. Pro Ježíše je bezejmenný. Varování pro nás. Určitě se tu nemyslí jen na majetek, který ten člověk měl. Spíš na děsivou možnost žít svůj život šťastně, umět si ho užít, a přesto žít bezejmenný život.

Jako by se ten jeho život nedal vůbec pojmenovat, neměl svébytnou tvář. Neměl osobitost. Druhý člověk žil jako chudák. Zdaleka ne každý, kdo má málo peněz či je vážně nemocen, si zaslouží označení chudák. Ale tenhle člověk chudák byl. Ležel na ulici a potulní psi k němu byli vstřícnější než lidé. Přesto tento chudák má u Ježíše své jméno. Jmenoval se Lazar. Jeho život i přes svou bídu měl své jméno. Lze ho nezaměnitelně, osobitě otisknout do paměti. Nebyl to „nýmand“, byl to ten konkrétní Lazar. Lazar, který má své místo u Boha, v blízkosti praotce Abrahama.

Skrýt se před bolestí druhých do vlastního domu, do vlastního štěstí – to je před Bohem bezejmenný, bezvýznamný život.

Chceme vykouknout ze svých domovů, Bože. Ze dveří svých rodin i své církve a setkat se s těmi, k nimž nás ty voláš. Dej nám odvahu vykročit přes práh. Amen.

Tomáš Vítek