
Byl na poušti čtyřicet dní a satan ho pokoušel; byl mezi dravou zvěří a andělé ho obsluhovali. [Mk 1, 13]
Kdo žil mezi zvěří polní? Adam. A když k němu přišel satan, Adam-člověk podlehl. To je to první, co člověk na této zemi „dokázal“ – dal se svést ke zlému. Poušť a ta čtyřicítka nám připomíná také Izraele, vyvolený Boží lid, který čtyřicet let pobýval na poušti. A kdykoli se v těchto čtyřiceti letech setkal s pokušením, vždycky podlehl.
Lid, celé shromáždění, ba i ti, kteří jej vedli – Mojžíš a Áron. Co je člověk člověkem, podléhá a prohrává v zápase s pokušením, se zlem, se svůdcem. A co je Izrael Izraelem, co je církev církví, prohrává také tak. Adam nechce být jen Božím dítětem, stvořením, milovaným a chráněným, ale chce se stát sám bohem. Člověk chce být svým pánem, vypovídá poslušnost Bohu, a tím se stává snadnou kořistí satana. A Izrael, Boží lid, vysvobozený z egyptského otroctví, se vzdává své svobody a klaní se zlatému teleti.
Tak to s námi bylo a je, s jednotlivci i s celou církví! Ale Bůh se na to nemůže dívat. Proto hned, sotva Ježíš přichází na tento svět, jej posílá na místo našich prohraných zápasů.
Bože, u tebe hledáme pomoc v boji se zlem, s pokušením, pomoc ve všech zkouškách – neopouštěj nás! Amen.
Jana Potočková