Slovo pro tento den: Pátek 12. října

Žd 4, 1–11 ● Ez 500

Střezme se, aby o někom z vás neplatilo, že v čase, dokud zaslíbení trvá, promeškal vstup do Božího odpočinutí. I nám se přece dostalo zaslíbení jako těm na poušti. Ale zvěst, kterou slyšeli, jim neprospěla, když ji vírou nepřijali.

[Žd 4, 1–2]

Bůh pro nás připravil odpočinutí. Velkolepou sobotu. Boží čas, Boží prostor, oblast jeho působení. Jinde v bibli se mluví o Božím či nebeském království. Své odpočinutí nabízí trpělivě, opakovaně. Překvapivě ne všichni hned nabídku přijímají. Zatvrzelost, rozpaky?

V naší rodině se traduje historka o dědečkovi, kterak po druhé světové válce vyjel na studia do Ameriky. Byl pozván na návštěvu, hostitelka přinesla na stůl jablkový koláč. Pobídla hosta, ten měl sice velikou chuť a hlad, ale ze slušnosti odmítl. Byl zvyklý, že přijde druhá, třetí pobídka, pak si vezme. V Americe to bylo ale jinak. Hostitelka koláč odnesla. Prý se po téhle zkušenosti už nikdy zbytečně nerozpakoval. Banální příběh, může nám však ilustrovat, jak odmítáme účast na dobrých věcech a ještě se nám naše důvody zdají správné. Neuvědomujeme si, že by nabídka mohla být nějak omezena.

Bůh to myslí vážně, když nám nabízí účast na svých projektech. Ale odkládat přijetí nabídky se nevyplácí. Do Božího času a plánů nevidíme, čas, který je nám vyměřen, také neznáme. Teprve přijatý dar nám může prospět.

Bože, ty mi otvíráš dveře. Dej, ať pro samé rozpaky a váhání nezapomenu, že nejdůležitější je vejít. Díky. Amen

Marta Sedláčková