Slovo pro tento den: Pátek 11. května

Iz 42, 5–9 ● Ez 537

Já Hospodin jsem tě povolal ve spravedlnosti a uchopil tě za ruku; budu tě opatrovat, dám tě za smlouvu lidu a za světlo pronárodům, abys otvíral slepé oči, abys vyváděl vězně ze žaláře, z věznic ty, kdo sedí v temnotě. Já jsem Hospodin. To je mé jméno. Svou slávu nikomu nedám, svou chválu nepostoupím modlám.

[Iz 42, 6–8]

Včera jsme si připomínali slova, která představují Hospodinova služebníka jako světlo a spásu. O tomto služebníku je také řečeno: „Dám tě za smlouvu lidu“ (Iz 42, 6 a Iz 49, 8).

Vztah mezi Bohem a lidmi je vztah smluvní, tedy ne nahodilý, chvilkový, ne podle toho, jak my bychom chtěli, ale je to jasně daná smlouva, která má své podmínky a důsledky.

Připojit se k Hospodinu znamená vstoupit s ním do smlouvy. A prorok Izajáš ohlašuje, že ztělesněním, zosobněním nebo minimálně zprostředkovatelem této smlouvy bude Hospodinův služebník. Boží lid smlouvu s Bohem často porušoval: „Zhanobena je země svými obyvateli, neboť přestoupili zákony, změnili nařízení, porušili věčnou smlouvu“ (Iz 24, 5). Smlouva skrze Hospodinova služebníka však již nezkrachuje, neboť Hospodin jej drží za ruku a opatruje. Ten, jehož jméno je Hospodin, sám ručí za zdar svého služebníka a tedy i za prosazení této smlouvy.

Hospodine, děkuji ti, že nacházíš nové způsoby, jak nás, nevěrné lidi, znovu zahrnovat do své životodárné smlouvy. Amen

Lukáš Klíma