
Spravedlnost napřimuje bezúhonnému cestu. [Př 11, 5a]
Ono písmácké každodenní sebespravování Slovem Božím, jež se zvenčí jeví tak podivínské, zastaralé a nepraktické, přináší celou řadu zpřehlednění a zjednodušení života. Už nemusím řešit složitá dilemata, nakolik se přidávat k většinovému mínění (zůstávám přece občanem i sám sebou), už se nemusím složitě obhajovat před lidmi, už nemusím před veřejností nic hrát. Už se nemusím rozpakovat k něčemu se přiznat a za něco se omluvit, protože nemám důvod, proč bych se měl jevit lepší a dokonalejší, než jsem. Vím přece, že darovanou Kristovu spravedlnost nelze nahradit svou vlastní (i kdybych o tom třeba v sekulárním prostředí vůbec nemluvil). A jsou dokonce nejlepší předpoklady, že uprostřed dnešní nervozity budu spát spánkem spravedlivých. Trápení z nečekané strany může ovšem přijít, ale i tam mám pomoc v pravzorech víry a v rozhovoru (směrem nahoru). Je to snad málo?
Děkujeme ti, Pane Bože, že nám světské praktiky bereš, ale činíš náš život srozumitelnější a bezpečnější. A také: Že nejdeme sami. Amen.
Ludvík Klobása