
Vyveď ten lid slepý, ačkoli má oči, ty hluché, ač mají uši. [Iz 43, 8]
Kdo je ten slepý a hluchý lid? Izrael! Boží lid vidí tak jako každý jiný lid. Má oči. Ale to, co má jako Boží lid vidět, právě proto, že je Boží, nevidí. A stejně tak neslyší to, co má slyšet.
Boží lid vidí věci světa. Protože má oči. Stejně tak slyší slova světa. Protože má uši. Co se týče zraku a sluchu, tak je Boží lid v pořádku. Co se týče srdce, mysli, je v nepořádku. Věci světa a slova světa o Bohu nemluví. Anebo mluví, ale lživě.
Svět Boha neukazuje, nemá přece jak. To, co svět ukazuje a to, jak mluví, by spíše nejednoho přivedlo k přesvědčení, že Bůh není. Ale svět nemůže říkat nic jiného, než že Bůh není. Neboť když se podíváme na současný svět, v jakém je stavu, co se v něm děje, jak lidé mluví a jednají, kdybychom jenom na tento svět hleděli a jeho hlasu naslouchali, museli bychom přiznat, že žádný Bůh není. Boží lid nebude vyveden ze světa. Neboť Boží lid patří do světa. Boží lid musí být vyveden z tohoto stavu mysli. Aby znovu získal víru, která hledí k Hospodinu a naslouchá jeho slovu navzdory světu.
Hospodine. I my často propadáme slepotě a hluchotě. Se zděšením hledíme na svět a s hrůzou nasloucháme jeho křiku. A říkáme si, kam to spěje? Jsme ztraceni? Vysvoboď nás z tohoto stavu mysli. Amen.
David Sedláček