Slovo pro tento den: Pátek 10. srpna

Ga 6, 1–10 ● Ez 440

Neklamte se, Bohu se nikdo nebude posmívat. Co člověk zaseje, to také sklidí. Kdo zasévá pro své sobectví, sklidí zánik, kdo však zasévá pro Ducha, sklidí život věčný. V konání dobra neumdlévejme; neochabneme-li, budeme sklízet v ustanovený čas. A tak dokud je čas, čiňme dobře všem, nejvíce však těm, kteří patří do rodiny víry.

[Ga 6, 7–10]

Nemálo lidí, kteří čelí náročným úkolům a zkouškám, si osvojí osobitý humor. Humor přichází jako plod jisté životní moudrosti. Ale opak, tj. přesvědčení, že životní moudrost rovná se humor, že když vše obrátím v žert, dosáhl jsem tím moudrosti, je mylná zkratka. Pokud jde o Boží věci, rozhodně to neplatí.

Neboť nyní není čas na žerty, život máme jen jeden a vše se děje až děsivě naostro. A tak žertovat o víře a Božích věcech si může dovolit jen ten, kdo s jistotou ví, že se už Božího díla ujal, kdo poznal tíhu kříže. Ten ví, že se neposmívá Bohu, ale směje se spolu s Bohem. Někdy totiž neví, zda se má smát, nebo plakat.

Ať se tedy každý nejdříve zamyslí, jak přispívá svému sboru, finančně či prací. Zda kdy něco udělal pro své lidi – svůj sbor, své příbuzné, své přátele. Nad lopotností toho všeho se může a má zasmát. Kdo se stará jen sám o sebe a nepřijde mu to divné, toho humor přejde.

Hospodine, dej nám smát se našim těžkostem a brát vážně břemena druhých lidí. Amen

Tomáš Pavelka