Slovo pro tento den: Pátek 10. října

Jsme přece jeho dílo, v Kristu Ježíši stvořeni k tomu, abychom konali dobré skutky, které nám Bůh připravil. [Ef 2, 10]

Když při různých příležitostech konáme sbírky na charitativní pomoc pro potřebné lidi u nás či ve světě, neděláme to proto, že se to sluší a patří, nýbrž jako výraz vděčnosti, že my máme víc než potřebujeme, že se máme lépe, než zasloužíme, a že proto můžeme vděčně a s radostí dávat jiným. To je základní východisko: vděčnost za to, co jsme přijali.

Ale tím to nekončí. Má to pokračování v naší solidaritě, v našich dobrých skutcích. Když víme, věříme, že se podílíme na tom, co nám Bůh ve své lásce připravil, že máme možnost angažovat se pro to, co má skutečně smysl a budoucnost, je to osvobodivé a můžeme z toho mít radost. Z rádia jsem zaslechla příběh, který mne potěšil: Jedna britská občanka, stará paní, 79 let, po tři dny v centru Liverpoolu rozdávala kolemjdoucím pětilibrové bankovky.

Celkem jich rozdala 150. Vybírala si hlavně studenty a lidi, kteří vypadali, že peníze potřebují. Když se jí pak novináři ptali, proč to udělala, odpověděla: „Nezbláznila jsem se. Jen jsem chtěla udělat těm lidem trochu radosti.“ – Myslím, že jako životní postoj je to inspirující. Totiž, že všecko nezávisí na nás: kolik toho zastaneme, kolik toho máme, kolik nás je a kolik jsme schopni dát… Důležité je žít s radostným a vděčným vědomím, že to, co dělám, má nejhlubší budoucnost a smysl. Tak se stáváme skutečným Božím stvořením, stvořením k obrazu Božímu.

Dej mi, prosím, humor, Pane, a milost, abych chápal vtip. Ať mám radost ze života a umím druhé potěšit. Amen.

Anna Lavická