Slovo pro tento den: Pátek 1. dubna

Anděl Páně však v noci otevřel dveře vězení, vyvedl apoštoly ven a řekl: „Jděte znovu do chrámu a zvěstujte lidu ta slova života.“ Oni poslechli, vešli na úsvitě do chrámu a učili. [Sk 5, 19–21a]

Jeden z nedělkovských příběhů. Klasika biblické dějepravy. Čtenář se už od dětství raduje, jak to anděl Páně velekněžím a strážím natřel a apoštoly osvobodil. Jenomže k čemu je osvobodil? Osvobodil je k tomu, kvůli čemu se ocitli ve vězení. „Jděte znovu do chrámu a zvěstuje ta slova života.“ Kvůli tomu jsou apoštoly. Od toho tu jsou. Jsou nástroji Božími.

Vede to k zamyšlení. Lidé si často slibují od Boha a jeho vedení dobrý život. Požehnání. Požehnaný život se tomu říká. Jenomže co když Boží vedení směřuje život spíše k takovým situacím jako v případě apoštola Petra a Jana? Lidé mohou být zklamáni a Boží cestu opustí. Anebo takové směřování ani nezachytí, neboť by jim na mysl nepřišlo, že by ten „dobrý“ Bůh po člověku něco takového chtěl.

Jenomže se ukazuje, že křesťanská víra je také aktivním sledováním toho, kam nás Bůh směřuje, k čemu nás vysílá a posílá. A nejde o žádné hořké břemeno strastiplného odříkání. Vždyť jsme všichni posláni, abychom zvěstovali slova života. A to je přece nadějná věc.

Pane Ježíši Kriste, dej sílu unést to, co je na nás naloženo. Amen.

David Sedláček