Slovo pro tento den: Pátek 1. června

Ř 8, 9–11 ● Ez D 604

Vy však nejste živi ze své síly, ale z moci Ducha, jestliže ve vás Boží Duch přebývá. […] Jestliže ve vás přebývá Duch toho, který Ježíše vzkřísil z mrtvých, pak ten, kdo vzkřísil z mrtvých Krista Ježíše, obživí i vaše smrtelná těla Duchem, který ve vás přebývá.

[Ř 8, 9a.11]

Být samostatný a nezávislý na druhých ve všech oblastech svého života, to se v dnešní době chápe jako znak dospělosti. Něco podstatného tomu však chybí. Chybí tu rozpoznání, že věřit jen v sebe sama, ve své síly a schopnosti, je dost ošemetné. A chybí tu možnost načerpat sílu odjinud, když člověka vlastní síly a schopnosti opouštějí. Chybí tu pokora i naděje.

V Kristu nám Bůh dává možnost žít ještě z jiné síly než jenom z té své. Žít z moci jeho Ducha. Naše vlastní síly přitom nejsou opomenuty, ale zapojeny do jeho působení. Je to jako když jedeme na kole s větrem v zádech. Také musíme šlapat, ale zároveň cítíme podporu, která nás pohání kupředu. A Bůh nás svým Duchem neopouští ani v těch nejtěžších situacích. Když se cesta před námi výrazně zkracuje, nebo když se už vůbec nemůžeme hnout z místa, i tehdy můžeme doufat, že z jeho moci budeme žít.

Náš laskavý Otče, ve svém Synu jsi nám ukázal cestu ke vzkříšení. Posiluj svým Duchem naši víru. Dej, ať se odvažujeme spoléhat na tvou obživující moc. Uč nás žít z tvé síly. Amen

Tabita Landová