
Středa 14. července
Víra se nemůže vyhýbat kritickému myšlení a nemusí se ho bát. Je-li sama součástí nové skutečnosti, nemůže ji předmětné poznání odbýt tím, že ji zařadí do kategorie některých známých jevů. Tomu se svou povahou i svými projevy vzpírá. Pokud se tomu nevzpírá a projevuje se skutečně jen jako vzedmutí citů, zvyk, ideologie nebo pověra, není to skutečná víra a právem propadá kritice světa. Víra se neopírá o vnější zázraky, které by byly porušením zákonitosti Božího stvoření a jeho vývoje, ale musí se bránit i před tím druhem pověry, v níž se člověk uzavírá do svých dosavadních možností a bojí se vzít vážně skutečnosti, které se jeho nazírání vymykají a jeví se mu jako paradoxní.
Petr Pokorný, Josef Veselý: Perspektiva víry, Kalich, Praha, 1992