Slovo pro tento den: Neděle 9. prosince

Fp 1, 3–11● Ez D 662

A za to se modlím, aby se vaše láska ještě víc a více rozhojňovala a s ní i poznání a hluboká vnímavost; abyste rozpoznali, na čem záleží, a byli ryzí a bezúhonní pro den Kristův, plní ovoce spravedlnosti, které z moci Ježíše Krista roste k slávě a chvále Boží.

[Fp 1, 9–11]

V čem spočívá největší zbožnost? V čem spočívají největší dary Ducha svatého? K čemu nás má nakonec Ježíšovo učení vést? K čemu to všechno je?

Apoštol Pavel se drží pevně Ježíšova přikázání lásky. Někdy nám Pavel může připadat příliš fanatický, jindy spekulativní, svými názory vzdálený dnešní době.

Apoštol Pavel byl ale především milující a odpouštějící člověk, protože se takto setkal s láskou Boží. Z tohoto úhlu pohledu se nám otevírají i jiné Pavlovy myšlenky – na první pohled nesrozumitelné.

Občas se setkám s názorem, že je škoda, že bible je tak roztříštěná: čtyři evangelijní podání, odlišné podoby Desatera a mnoho dalšího. V názorové různosti jednotlivých pisatelů je ale to podstatné zachováno jako živoucí tepna celého křesťanství. Všichni ti lidé se shodnou, že poznání odpouštějící Boží lásky jim zcela změnilo život.

A různost? Ta je jen důkazem, že každého ze svědků víry se láska opravdu dotkla a on o ní svědčí pravdivě. Každý jsme přece jiný. Naopak, kdyby se všichni ve slovech shodli takovým způsobem, že bychom mohli např. odstranit tři evangelia a nechat jedno, byl by to spíš doklad, že jde o ideologii a možná i manipulaci. Třeba takovou, která vedla Hospodina ke svržení Bábelské věže.

Náš Pane, děkujeme ti za svobodu, kterou dává tvůj Duch. Děkujeme ti za lásku, která přivádí k tobě a je největším důkazem moci tvého Ducha. Prosíme, zachovávej nás v této lásce, tak jako jsi zachovával naše předchůdce ve víře. Amen

Petr Turecký