
Kde vezmu maso, abych je dal všemu tomuto lidu? Volají ke mně s pláčem: „Dej nám maso, chceme jíst.“ [Nu 11, 13]
Lid putující do zaslíbené země volá: Kdo nám dá najíst masa? Jsou nespokojeni s Hospodinovou péčí, jsou nespokojeni s Mojžíšem. Pořád jenom mana, z toho se dá upéct jen chleba. Kde je konečně už ta zaslíbená země? Chceme víc než jen chleba, chceme maso, zeleninu, ovoce, plné stoly. Chceme, aby to hrálo všemi barvami a mělo to tisíc chutí. Ten obyčejný (dostačující a vždy čerstvý) chléb nám nestačí. To, co dostáváme, nám přijde málo.
Vlastně už ani nezáleží na tom, kdo nám to jídlo dá, jakou to bude mít cenu, kde se to bere. Touha mít víc, mít lepší, zaslepuje oči, zamezuje vidět důsledky. Jaká Boží odpověď na to přichází? Inu, dostanete, co jste chtěli, dostanete maso a budete ho jíst, až vám poleze z chřípí a zhnusí se vám. Když si myslíte, že tohohle je vám zrovna nejvíc potřebí. – S lidmi, kteří chtějí pořád víc, pořád něco nového, se špatně žije. Jsou otravní, omezení.
Snad přijde doba, kdy se nám ta touha neustále růst, mít neustále víc – celý ten náš blahobyt – začne skutečně zajídat a uvidíme nové věci.
Přijď, Duchu svatý, a oživuj v nás to, co je mrtvé. Děkujeme ti, že ty v nás umíš probudit skutečnou vděčnost – vděčnost, která nevidí jen sebe a své potřeby. Přijď. Amen.
Tomáš Vítek